Život a dílo všestranného myslitele
Bernard Joseph Francis Lonergan je u nás autorem málo známým. A to i přesto, že ve
světě se stal myslitelem uznávaným nejen mezi teology, ale také mezi mnohými
filozofy, ekonomy a exaktními vědci. Narodil se 17. prosince 1904 v Buckingham blízko
Ottawy (Quebec, Kanada). Jeho otec Gerald byl potomek irských imigrantů a matka
Josephine pocházela z britské rodiny. Základní vzdělání dostal Bernard ve
svém rodném městečku. Když mu bylo třináct, byl poslán do jezuitské koleje
„Loyola“ v Montrealu. S výborným prospěchem tam během dvou let absolvoval High
School s klasickým zaměřením.
Ve svých sedmnácti letech se rozhodl stát jezuitou, a
tak 29. července 1922 vstoupil do noviciátu v Guelph (Ontario). Přitom je
zajímavé si všimnout, jak široká byla již v této době škála Lonerganových
studijních zájmů. V době své formace v Guelph se věnoval řečtině,
latině, francouzštině, rétorice a matematice. Začala se zde také formovat jeho
dlouhodobá nespokojenost se způsobem vzdělání a s „intelektuálními standarty“
jezuitského školství.
V roce 1926 byl poslán do Anglie na studium
filosofie v Heythrop College, kde zůstal až do r. 1929. Mimo jiné
navštěvoval také přednášky ekonomie a matematiky. Učebnice, z kterých
v té době studoval, byly podle jeho slov „německého původu a suáreziánského
přesvědčení“ (Francisco Suárez SJ, žijící v letech 1548-1617, papežem
Pavlem V. nazvaný doctor eximius, je jedním z nejplodnějších
myslitelů scholastiky). Bakalářskou práci napsal o etice v ekonomii a 1. srpna
1930 obdržel titul bakaláře na University of London. Závěrečnou zkoušku
složil hned z několika předmětů: Latiny a římských dějin, Řečtiny a řeckých
dějin, matematiky a francouzštiny. V této době také publikoval své prvotiny:
pět příspěvků pro Blandyke Papers, časopis koleje Heythrop.
Poté Lonergan tři roky vyučoval jazyky, matematiku, analytickou geometrii a
mechaniku (fyziku) v jezuitské koleji „Loyola“ v Montrealu. V té době
také začal studovat Platona a Augustina, zásadně ho ovlivnila také četba knih
J. A. Stewarta a Christophera Dawsona.
V roce 1933 se vrátil znovu do Evropy, aby studoval
teologii na Gregoriánské univerzitě v Římě. Zabýval se interpretací děl Tomáše
Akvinského, Maréchalovým transcendentálním tomizmem (belgický filozof Josef Maréchal
SJ, který zemřel v roce 1944, se pokusil o syntézu tomistické filozofie a
některých prvků filozofie Immanuela Kanta), filozofií historie a humanitními
vědami (sociologií, politologií a ekonomikou). Na kněze byl vysvěcen 25.
července 1936 a po dokončení licenciátu z teologie v roce 1937 byl
poslán do Amiens (Francie), aby tam dokončil svou řeholní formaci (tzv. třetí
probaci).
Roku 1938 se vrátil do Říma a po dvou letech na
Gregoriánské univerzitě obhájil dizertační práci o pojmu gratia operans
v myšlení Tomáše Akvinského. Zde ho zastihl začátek Druhé světové války a ještě
před neblahými skutečnostmi, které se udály v červenci roku 1940, poslední lodí
Conti di Savoia odplul z Neapole do New Yorku. V témže roce začal
vyučovat dogmatickou teologii v Monrealu (1940-1946) a potom v Torontu
(1947-1953).
V této době začal také více studovat antropologii,
gnoseologii a metafyziku Tomáše Akvinského a plody svého studia pak zveřejnil v tehdy
nově vzniklém časopise Theological Studies. V letech 1949 až 1953 také
vzniklo jeho první a zároveň stěžejní dílo nazvané Insight, které pak
dopracoval a vydal během svého působení na Gregoriánské univerzitě. Podle
znalců je Lonergan zamýšlel jako propedeutickou studii k pojednání o
metodologických problémech v teologii a jako vlastní přínos k přepracování
aristotelsko-tomistického realizmu v novém kulturním kontextu, poznamenaném
moderní vědou a postkantovskou filozofií.
Roku 1953 se Lonergan vrátil do Říma. Dvanáct let pak
přednášel na Gregoriánské univerzitě dogmatickou teologii, především
kristologii a trinitární teologii. V latině opublikoval několik traktatů ze
systematické teologie: De constitutione Christi ontologica et psychologica (1956),
Divinarum Personarum conceptio analogica (1957), De Deo Trino (dva
svazky, 1964) a v neposlední řadě také De Verbo Incarnato (1964). V
roce 1957 bylo vydáno i jeho filosofické dílo nazvané Insight: A Study of
Human Understanding. Během těchto let začíná přednášet také na některých
jihoamerických univerzitách a zabývá se mimo jiné logicko-matematickou metodou,
existencialismem, ekonomikou a teorií vzdělání. V roce 1965 byl z vážných
zdravotních důvodů přinucen přerušit vyučování na Gregoriánské univerzitě. Vzdal
se všech přednášek a vrátil do Kanady. Žil a pracoval na Regis College v Torontu
a kromě krátkých vystoupení ve Spojených státech na Harvardu (1971-1972) se
věnoval především spisovatelské činnosti. Byl odborným poradcem na Druhém
vatikánském koncilu a v letech 1969-1974 členem Mezinárodní teologické
komise.
Od roku 1975 Lonergan žil v Boston College
(Boston) odkud byl často zván na různé vědecké konference, semináře a přednášky
na různých místech po celé Kanadě, v USA a v Evropě. Přednášel ale
především v Bostonu o symbolu a analogii, o teologické metodě nebo o mýtu
v teologii. Zabýval se zde také teorií ekonomie a v letech 1977-1982
přednášel o makroekonomii a dialektice historie. 15. června 1982 měl
v Bostonu poslední přednášku na téma „Jednota a pluralita: koherence křesťanské
pravdy“. Před smrtí se vrátil do rodné Kanady a tam zemřel 26. listopadu 1984,
jen několik týdnů před svými osmdesátými narozeninami.
Za svůj život, který věnoval vědě, dostal několik
významných ocenění. V letech 1949-1975 dostal čtyři mezinárodní ceny za
své filosofické a teologické práce, v roce 1975 se stal korespondentem
Britské akademie. Bylo mu uděleno 17 doktorátů honoris causa.
Vrcholem Lonerganova díla jsou dodnes nejznámější
knihy: Insight: a Study of Human Understanding (česky by se dalo
přeložit „Vhled: studium o lidském poznání“) a Method in Theology
(Metoda v teologii). Jak už jsem uvedl, základem jeho studií byly jisté
principy aristotelsko-tomistické koncepce umírněného realizmu. Ty ale ve svých
knihách přepracoval tak osobitým a zásadním způsobem, že se staly zcela
originálním myšlenkovým světem.
K jeho pečlivým a důkladným zkoumáním lidského
vnímání a poznání autorovi neposloužily jen obsáhlé znalosti teologie a
filozofie, ale i exaktních a společenských věd (fyziky, matematiky, ekonomiky,
pedagogiky, sociologie apod.), i když některé poznatky těchto věd,
s kterými operuje, jsou dnes už poněkud zastaralé.
Jak poznamenal jeden z největších dosud žijících
znalců Lonerganova života a díla Frederick Crowe, i když jeho myšlení nebylo
všeobecně přístupné, v akademických kruzích způsobilo tichou revoluci. Záhy
po Lonerganově smrti se totiž objevilo na 200 doktorských dizertací o jeho
myšlenkách a bylo zorganizováno několik cyklů přednášek zabývajících se
rozborem jeho textů. Dokonce dva časopisy (Lonergan Studies Newsletter a
Method: Journal of Lonergan Studies) se zabývají výhradně výzkumem a
rozvíjením jeho myšlenek (Srov. ročenka jezuitského řádu Jesuits, Řím,
2000, s. 166.).
Jeho sebrané spisy, které vydává Lonerganův výzkumný
ústav v Torontu ve spolupráci s nakladatelstvím University of
Toronto Press, čítají více než dvacet svazků. Dobře je viditelný velký
rozhled a rozsah zájmu tohoto kanadského myslitele. Najdeme tu knihy
filozofické, teologické, pedagogické i ekonomické.
Lonergan patří ke generaci od přechodu od starého
k novému. Stejně jako např. Karl Rahner, můžeme i v jeho díle
vystopovat stopy po jeho několikaleté akademické formaci opřené o
neoscholastiku. Ale už v době studia filozofie na Heythrop College
byl nespokojený s tradičním řešením otázky po lidském poznávání. Jak
později ukážeme, byla to především jeho četba práce Johna H. Newmana Grammar
of Assent, která zásadně ovlivnila jeho epistemologické bádání. Zde začal
Lonerganův několikaletý zájem o zkoumání našeho rozumění.
Zpět na úvodní stránku teologie >>