Bernard Joseph Francis Lonergan je u nás autorem málo známým. A to i přesto, že ve světě se stal myslitelem uznávaným nejen mezi teology, ale také mezi mnohými filozofy, ekonomy a exaktními vědci. Narodil se 17. prosince 1904 v Buckingham blízko Ottawy (Quebec, Kanada). Jeho otec Gerald byl potomek irských imigrantů a matka Josephine pocházela z britské rodiny. Základní vzdělání dostal Bernard ve svém rodném městečku. Když mu bylo třináct, byl poslán do jezuitské koleje „Loyola“ v Montrealu. S výborným prospěchem tam během dvou let absolvoval High School s klasickým zaměřením.

Ve svých sedmnácti letech se rozhodl stát jezuitou, a tak 29. července 1922 vstoupil do noviciátu v Guelph (Ontario). Přitom je zajímavé si všimnout, jak široká byla již v této době škála Lonerganových studijních zájmů. V době své formace v Guelph se věnoval řečtině, latině, francouzštině, rétorice a matematice. Začala se zde také formovat jeho dlouhodobá nespokojenost se způsobem vzdělání a s „intelektuálními standarty“ jezuitského školství.

V roce 1926 byl poslán do Anglie na studium filosofie v Heythrop College, kde zůstal až do r. 1929. Mimo jiné navštěvoval také přednášky ekonomie a matematiky. Učebnice, z kterých v té době studoval, byly podle jeho slov „německého původu a suáreziánského přesvědčení“ (Francisco Suárez SJ, žijící v letech 1548-1617, papežem Pavlem V. nazvaný doctor eximius, je jedním z nejplodnějších myslitelů scholastiky). Bakalářskou práci napsal o etice v ekonomii a 1. srpna 1930 obdržel titul bakaláře na University of London. Závěrečnou zkoušku složil hned z několika předmětů: Latiny a římských dějin, Řečtiny a řeckých dějin, matematiky a francouzštiny. V této době také publikoval své prvotiny: pět příspěvků pro Blandyke Papers, časopis koleje Heythrop.

Poté Lonergan tři roky vyučoval jazyky, matematiku, analytickou geometrii a mechaniku (fyziku) v jezuitské koleji „Loyola“ v Montrealu. V té době také začal studovat Platona a Augustina, zásadně ho ovlivnila také četba knih J. A. Stewarta a Christophera Dawsona.

V roce 1933 se vrátil znovu do Evropy, aby studoval teologii na Gregoriánské univerzitě v Římě. Zabýval se interpretací děl Tomáše Akvinského, Maréchalovým transcendentálním tomizmem (belgický filozof Josef Maréchal SJ, který zemřel v roce 1944, se pokusil o syntézu tomistické filozofie a některých prvků filozofie Immanuela Kanta), filozofií historie a humanitními vědami (sociologií, politologií a ekonomikou). Na kněze byl vysvěcen 25. července 1936 a po dokončení licenciátu z teologie v roce 1937 byl poslán do Amiens (Francie), aby tam dokončil svou řeholní formaci (tzv. třetí probaci).

Roku 1938 se vrátil do Říma a po dvou letech na Gregoriánské univerzitě obhájil dizertační práci o pojmu gratia operans v myšlení Tomáše Akvinského. Zde ho zastihl začátek Druhé světové války a ještě před neblahými skutečnostmi, které se udály v červenci roku 1940, poslední lodí Conti di Savoia odplul z Neapole do New Yorku. V témže roce začal vyučovat dogmatickou teologii v Monrealu (1940-1946) a potom v Torontu (1947-1953).

V této době začal také více studovat antropologii, gnoseologii a metafyziku Tomáše Akvinského a plody svého studia pak zveřejnil v tehdy nově vzniklém časopise Theological Studies. V letech 1949 až 1953 také vzniklo jeho první a zároveň stěžejní dílo nazvané Insight, které pak dopracoval a vydal během svého působení na Gregoriánské univerzitě. Podle znalců je Lonergan zamýšlel jako propedeutickou studii k pojednání o metodologických problémech v teologii a jako vlastní přínos k přepracování aristotelsko-tomistického realizmu v novém kulturním kontextu, poznamenaném moderní vědou a postkantovskou filozofií.

Roku 1953 se Lonergan vrátil do Říma. Dvanáct let pak přednášel na Gregoriánské univerzitě dogmatickou teologii, především kristologii a trinitární teologii. V latině opublikoval několik traktatů ze systematické teologie: De constitutione Christi ontologica et psychologica (1956), Divinarum Personarum conceptio analogica (1957), De Deo Trino (dva svazky, 1964) a v neposlední řadě také De Verbo Incarnato (1964). V roce 1957 bylo vydáno i jeho filosofické dílo nazvané Insight: A Study of Human Understanding. Během těchto let začíná přednášet také na některých jihoamerických univerzitách a zabývá se mimo jiné logicko-matematickou metodou, existencialismem, ekonomikou a teorií vzdělání. V roce 1965 byl z vážných zdravotních důvodů přinucen přerušit vyučování na Gregoriánské univerzitě. Vzdal se všech přednášek a vrátil do Kanady. Žil a pracoval na Regis College v Torontu a kromě krátkých vystoupení ve Spojených státech na Harvardu (1971-1972) se věnoval především spisovatelské činnosti. Byl odborným poradcem na Druhém vatikánském koncilu a v letech 1969-1974 členem Mezinárodní teologické komise.

Od roku 1975 Lonergan žil v Boston College (Boston) odkud byl často zván na různé vědecké konference, semináře a přednášky na různých místech po celé Kanadě, v USA a v Evropě. Přednášel ale především v Bostonu o symbolu a analogii, o teologické metodě nebo o mýtu v teologii. Zabýval se zde také teorií ekonomie a v letech 1977-1982 přednášel o makroekonomii a dialektice historie. 15. června 1982 měl v Bostonu poslední přednášku na téma „Jednota a pluralita: koherence křesťanské pravdy“. Před smrtí se vrátil do rodné Kanady a tam zemřel 26. listopadu 1984, jen několik týdnů před svými osmdesátými narozeninami.

Za svůj život, který věnoval vědě, dostal několik významných ocenění. V letech 1949-1975 dostal čtyři mezinárodní ceny za své filosofické a teologické práce, v roce 1975 se stal korespondentem Britské akademie. Bylo mu uděleno 17 doktorátů honoris causa.

Vrcholem Lonerganova díla jsou dodnes nejznámější knihy: Insight: a Study of Human Understanding (česky by se dalo přeložit „Vhled: studium o lidském poznání“) a Method in Theology (Metoda v teologii). Jak už jsem uvedl, základem jeho studií byly jisté principy aristotelsko-tomistické koncepce umírněného realizmu. Ty ale ve svých knihách přepracoval tak osobitým a zásadním způsobem, že se staly zcela originálním myšlenkovým světem.

K jeho pečlivým a důkladným zkoumáním lidského vnímání a poznání autorovi neposloužily jen obsáhlé znalosti teologie a filozofie, ale i exaktních a společenských věd (fyziky, matematiky, ekonomiky, pedagogiky, sociologie apod.), i když některé poznatky těchto věd, s kterými operuje, jsou dnes už poněkud zastaralé.

Jak poznamenal jeden z největších dosud žijících znalců Lonerganova života a díla  Frederick Crowe, i když jeho myšlení nebylo všeobecně přístupné, v akademických kruzích způsobilo tichou revoluci. Záhy po Lonerganově smrti se totiž objevilo na 200 doktorských dizertací o jeho myšlenkách a bylo zorganizováno několik cyklů přednášek zabývajících se rozborem jeho textů. Dokonce dva časopisy (Lonergan Studies Newsletter a Method: Journal of Lonergan Studies) se zabývají výhradně výzkumem a rozvíjením jeho myšlenek (Srov. ročenka jezuitského řádu Jesuits, Řím, 2000, s. 166.).

Jeho sebrané spisy, které vydává Lonerganův výzkumný ústav v Torontu ve spolupráci s nakladatelstvím University of Toronto Press, čítají více než dvacet svazků. Dobře je viditelný velký rozhled a rozsah zájmu tohoto kanadského myslitele. Najdeme tu knihy filozofické, teologické, pedagogické i ekonomické.