30.12.2003 |
filosofie,
teologie |
Teilhardův
bod Omega
Vesmír se vyvíjí. Tento Darwinův objev, potvrzený pozorováními jiných přírodních
věd, nám již zevšedněl. Považujeme jej za samozřejmý a většinou se již
nedomníváme, že by teorie evolucionismu nějak ohrožovaly víru ve Stvořitele,
víru v Inteligenci, ve Stavitele, v geniálního Konstruktéra vesmíru. Jinak tomu
bylo v době života francouzského jezuity Pierra Teilharda de Chardin (na
fotografii vpravo). Tento paleontolog, geolog, filosof a teolog se snaží vědecké
hypotézy a teorie sloučit ve své syntetické vizi s náboženskou vírou. Je
průkopníkem a jako každý průkopník je obdařen velkou měrou nedůvěry ze strany
jeho současníků. Je obviňován jedněmi z nedostatku vědeckosti, jinými z
nedostatku náboženské ortodoxie. Jeho dílo nenechává klidným ani filosofy, ani
vědce ani teology, někdy irituje, jindy budí nadšení...
Jako paleontolog a geolog se
Teilhard de Chardin účastní několika vědeckých expedicí, např. do Číny. Je
vědcem každým coulem, a tak se i on dostává do středu tehdejších sporů, když
hájí údajnou pravost kostry našeho předka, která se nakonec ukáže býti podvrhem,
dílem lidská, dílem opičí.Nechává se ovlivnit Bergsonovou filosofií, která mu
dává možnost myslet pohyb vývoje ve vesmíru více komplexně. Myšlení
francouzského jezuity zraje v době krize víry v pokrok, v době, kdy začíná být
jasné, že věda má své hranice. Teilhard de Chardin se snaží překlenout
dualismus, dědictví Descartesova díla, svojí kosmologií, která počítá s vývojem
a kterou autor rozšiřuje na duchovní oblast.
Vývoj vesmíru není náhodný, má svůj cíl,
ke kterému bez přestání směřuje, vyvíjí se vůči budoucnosti.
Teilhardův svět je božským prostředím, ve kterém dochází k dvěma procesům
evoluce: (1) Expanduje materie v prostoru a (2)
dochází k stále větší biologické komplexnosti. Francouzský
jezuita zde vidí geniální projekt, který má čtyři etapy:
- Kosmogenese
(před životem) - velmi dlouhé období od
počátku vesmíru až po zrod života. Formují se atomy, potom
molekulární struktury, které se díky energii získané z jaderných
reakcí stávají stále složitějšími až utvoří strukturu organickou.
Odtud derivují v procesu kondensace živé formy. Tajemství života
tedy v jistém smyslu sídlí v buňce.
Biogenese
(život) -
období od zrodu života až k člověku. Evoluce se nezastavila u prvních forem
života, pokračuje dál od bakterií až k člověku.
Ale nezastaví se ani u něho, člověk se ve vývoji stále
zdokonaluje.
Noogenese
(myšlení)
- období, ve kterém
se utváří tzv. noosféra, celek inteligentních bytí na planetě.
Velikost lidského mozku roste (zatímco Australopithecus
měl mozek o objemu 500 cm³,
objem mozku Homo sapiens
dosáhl
již
1500 cm³).
Růstem
mozkové hmoty dochází ke zrodu myšlení, hmota nabývá schopnosti
myslet sebe samu, vzniká vědomí, sebe-vědomí, intencionalita.
Nadživot -
lidské myšlení s sebou nese zrod různých kultur a tak začíná
poslední období, které Teilhard představuje jako jednotu mozků.
Člověk se dále vyvíjí ve společenských strukturách. Projevuje se
to tím, že se osoby stále více organizují a integrují se mezi
sebou i s přírodou. Tím vzniká jednotný homogenní svět, v kterém
probíhá stále větší zduchovnění člověka a hmoty. Evoluce má svoji cíl v bodě Omega, kdy dojde ke
spojení obrovského zástupu partikulárních vztahů lásky. Bod Omega představuje konvergenci
celého světa, lidí i přírody, v jedno.
Teologické hledisko
Teilhard je křesťanem a
jeho myšlení se nedá oddělit od jeho víry. Bůh v jeho pojetí je
původem všeho, z něho vše vychází, on je autorem projektu evoluce,
pomáhá rozvíjet vztahy mezi lidmi a tak stále více vstupuje do
světa, aby ho zbožtil, on vstupuje do světa skrze Ježíše Krista v
plnosti času, a do Boha vše směřuje. On je Stvořitel (Alfa - první
písmeno řecké abecedy) a Cíl vesmíru (Omega - poslední písmeno řecké
abecedy).
Bod Omega je
naplnění a syntéza všech bytí na světě, jednota s Bohem, který vše
naplnil svým bytím, aby se tak stal vším ve všem. Celý vesmír je v
pohybu, celý vesmír je proniknutý Bohem, je neustále zduchovňován a
zbožťován. "Božské prostředí" (tak se nazývá jedna z Teilhardových
knih) je náš svět, naše realita proniknutá Boží láskou. Dochází k
transparenci světa v Bohu (diafanie), která je něčím mnohem
větším než prostou božskou přítomností ve světě (epifanie).
My nyní
procházíme obdobím, které by se mohlo nazvat adventem, časem
očekávání. Nečekáme na nějakou prostou událost, jednu z mnoha
událostí, z kterých je složena mozaika historie, ale na evoluci
všech věcí do Boha, spojení celého stvoření. |