30.12.2003

filosofie, teologie

Teilhardův bod Omega

Vesmír se vyvíjí. Tento Darwinův objev, potvrzený pozorováními jiných přírodních věd, nám již zevšedněl. Považujeme jej za samozřejmý a většinou se již nedomníváme, že by teorie evolucionismu nějak ohrožovaly víru ve Stvořitele, víru v Inteligenci, ve Stavitele, v geniálního Konstruktéra vesmíru. Jinak tomu bylo v době života francouzského jezuity Pierra Teilharda de Chardin (na fotografii vpravo). Tento paleontolog, geolog, filosof a teolog se snaží vědecké hypotézy a teorie sloučit ve své syntetické vizi s náboženskou vírou. Je průkopníkem a jako každý průkopník je obdařen velkou měrou nedůvěry ze strany jeho současníků. Je obviňován jedněmi z nedostatku vědeckosti, jinými z nedostatku náboženské ortodoxie. Jeho dílo nenechává klidným ani filosofy, ani vědce ani teology, někdy irituje, jindy budí nadšení...

Jako paleontolog a geolog se Teilhard de Chardin účastní několika vědeckých expedicí, např. do Číny. Je vědcem každým coulem, a tak se i on dostává do středu tehdejších sporů, když hájí údajnou pravost kostry našeho předka, která se nakonec ukáže býti podvrhem, dílem lidská, dílem opičí.

Nechává se ovlivnit Bergsonovou filosofií, která mu dává možnost myslet pohyb vývoje ve vesmíru více komplexně. Myšlení francouzského jezuity zraje v době krize víry v pokrok, v době, kdy začíná být jasné, že věda má své hranice. Teilhard de Chardin se snaží překlenout dualismus, dědictví Descartesova díla, svojí kosmologií, která počítá s vývojem a kterou autor rozšiřuje na duchovní oblast.

Vývoj vesmíru není náhodný, má svůj cíl, ke kterému bez přestání směřuje, vyvíjí se vůči budoucnosti. Teilhardův svět je božským prostředím, ve kterém dochází k dvěma procesům evoluce: (1) Expanduje materie v prostoru a (2) dochází k stále větší biologické komplexnosti. Francouzský jezuita zde vidí geniální projekt, který má čtyři etapy:

  1. Kosmogenese (před životem) - velmi dlouhé období od počátku vesmíru až po zrod života. Formují se atomy, potom molekulární struktury, které se díky energii získané z jaderných reakcí stávají stále složitějšími až utvoří strukturu organickou. Odtud derivují v procesu kondensace živé formy. Tajemství života tedy v jistém smyslu sídlí v buňce.
  2. Biogenese (život) - období od zrodu života až k člověku. Evoluce se nezastavila u prvních forem života, pokračuje dál od bakterií až k člověku. Ale nezastaví se ani u něho, člověk se ve vývoji stále zdokonaluje.
  3. Noogenese (myšlení) - období, ve kterém se utváří tzv. noosféra, celek inteligentních bytí na planetě. Velikost lidského mozku roste (zatímco Australopithecus měl mozek o objemu 500 cm³, objem mozku Homo sapiens dosáhl j 1500 cm³). Růstem mozkové hmoty dochází ke zrodu myšlení, hmota nabývá schopnosti myslet sebe samu, vzniká vědomí, sebe-vědomí, intencionalita.
  4. Nadživot - lidské myšlení s sebou nese zrod různých kultur a tak začíná poslední období, které Teilhard představuje jako jednotu mozků. Člověk se dále vyvíjí ve společenských strukturách. Projevuje se to tím, že se osoby stále více organizují a integrují se mezi sebou i s přírodou. Tím vzniká jednotný homogenní svět, v kterém probíhá stále větší zduchovnění člověka a hmoty. Evoluce má svoji cíl v bodě Omega, kdy dojde ke spojení obrovského zástupu partikulárních vztahů lásky. Bod Omega představuje konvergenci celého světa, lidí i přírody, v jedno.
Teologické hledisko

Teilhard je křesťanem a jeho myšlení se nedá oddělit od jeho víry. Bůh v jeho pojetí je původem všeho, z něho vše vychází, on je autorem projektu evoluce, pomáhá rozvíjet vztahy mezi lidmi a tak stále více vstupuje do světa, aby ho zbožtil, on vstupuje do světa skrze Ježíše Krista v plnosti času, a do Boha vše směřuje. On je Stvořitel (Alfa - první písmeno řecké abecedy) a Cíl vesmíru (Omega - poslední písmeno řecké abecedy).

Bod Omega je naplnění a syntéza všech bytí na světě, jednota s Bohem, který vše naplnil svým bytím, aby se tak stal vším ve všem. Celý vesmír je v pohybu, celý vesmír je proniknutý Bohem, je neustále zduchovňován a zbožťován. "Božské prostředí" (tak se nazývá jedna z Teilhardových knih) je náš svět, naše realita proniknutá Boží láskou. Dochází k transparenci světa v Bohu (diafanie), která je něčím mnohem větším než prostou božskou přítomností ve světě (epifanie).

My nyní procházíme obdobím, které by se mohlo nazvat adventem, časem očekávání. Nečekáme na nějakou prostou událost, jednu z mnoha událostí, z kterých je složena mozaika historie, ale na evoluci všech věcí do Boha, spojení celého stvoření.